Sailing in Silence - za polárním kruhem

Tento dopis je už asi týden starý. Psal jsem jej na nádherné pláži na ostrově nedaleko města Bodø. Toto místo mi doporučil jeden místní námořník. Neváhal jsem a sem se vypravil. V průběhu cesty mi pořád něco vrtalo hlavou. Stále jsem přemýšlel, proč se pořád za něčím honíme, když spousta krásných a pohodových věcí je kolem nás.

Zpočátku své pouti jsem pořád někam spěchal. Bylo to hrozné. Zdálo se mi, že jsem pořád ve spěchu, i když jsem měl spousty času a nikam jsem spěchat nemusel. Snažil jsem se pádlovat, co to dá od rána do večera. Pravidelný režim a spíš armádní podmínky než pohoda, kterou v posledních dnech nacházím. Hodně jsem řešil počasí, stesk po domově a všem, co jsem doma na Valachách zanechal. Jsem rád, že jsem to tak intenzivně prožíval. Aspoň jsem si mohl více uvědomit, jak moc to mám doma rád.

V těchto dnech se na celou situaci dívám úplně z jiného úhlu. Naučil jsem se brát věci víc tak, jak přicházejí. Hodně mi v tom pomohlo pádlování, protože při něm mám dost příležitostí si trénovat trpělivost. Nejhorší je, když pádluju celý den. Počasí je super a na posledních pěti kilometrech mi začne foukat silný čelní vítr. Tělo je unavené a víceméně už leží ve spacáku s nacpaným bříškem, než pádluje. Zpočátku bych byl schopen rozlámat pádlo a nechal se rozmáznout někde na útesech, jenže to by bylo vše moc jednoduché. V dnešních dnech se k takovým věcem stavím jako k výzvě. Vždy mám více možností. Buď se s větrem porvat a pádlovat proti němu nebo se jen otočit o pár stupňů a nechat se jím unášet do nejbližšího přístavu. Záleží jen na mně. Buď se budu vysilovat a riskovat, nebo si ušetřím síly na další den, kdy bude pěkné počasí. Tím mám více energie, času si užívat ty neuvěřitelné krásy, které se nacházejí kolem mě.

Během těch chvil, co jsem psal tyto řádky, jsem si vařil večeři. Dneska to byla sváteční véča. Na pánvičce se leskla asi půl centimetrová vrstva oleje. V ní brambory a na nich cibule a rybí filety posypané solí, pepřem a majoránkou. Všechno to šlo dobře až do chvíle, kdy jsem zjistil, že se mi brambory pěkně připálily k pánvičce. No jsem to nešika ale file bylo super. K tomu všemu jsem přikusoval chleba s máslem a jako desert jsem měl pár jablek.

Dnešní počasí bylo super. Azuro, bezvětří a teplota na slunci kolem 40 stupňů. Mám totálně spálený nos. Zrovna si ležím na nádherné měkké trávě ve spacáku a trávím výbornou véču. Pozoruju nádherný západ slunce nad Lofotami. Přál bych si, abyste tu všichni byli. Už začal příliv a laguna se pomalu začíná plnit vodou. Rackové se prohánějí kolem a křepčí o život. Za hlavou mam obrovskou horu a kolem sebe spoustu fialek. Je teplo a cítím, jak mě to všechno krásně uspává.

Je ráno. Ptáci zase štěbetají. Pomalinku jsem se probouzel ve stínu Landegode. Pojedl jsem couscous, který na mě čekal od včerejška. Po páru minutách se zátoka rozzářila. Teplo začíná vysoušet kapky rosy na fialkách. Začíná nový den.

To jsou jen střípky z mého každodenního života. Je toho hodně krásného, co se mi stává. Každý den je jiný, a tak si je užívám jak to jen jde.

V současné době trávím pár dní na farmě u Marie a Sverreho v Tranøy. Naše seznámení bylo dost kuriózní a je součástí jednoho dlouhého příběhu, který si schovávám pro svou knížku. Mám se tu jako v ráji. Pomáhám na farmě s koňmi, malinko zahradničím a fotím na jednom z nejkrásnějších míst naší planety